Je to už více jak rok, co se ve specifických chvílích vracím k této desce od britského instrumentálního tria BRONTIDE. Zvláštní je, že tato kapela mi vždy pomáhala se soustředit a pouštím si ji vždy, když potřebuji hudbu, která nebude odvádět pozornost k sobě, a současně mě bude udržovat v dobré náladě, odbourávat únavu a hnát svým rytmem dál. Říkám si, že je to trochu zvláštní. Tato je hudba na chvíle, kdy vlastně ani nechci poslouchat hudbu. Chci pomocníka. Barevného, aby mě nenudil a neuspával. Ne moc výrazného, aby neodváděl pozornost. Ne moc smutného, aby nepřinášel deprese. A konečně takového, který mě bude stimulovat a bičovat k výkonu. Jeden čas jsem si BRONTIDE nosil i do vodního mp3 přehrávače na plavání…

A o co vlastně jde? Ve své podstatě o instrumentální postrock. Hravý, lehce náladový, inteligentně laděný chillout s matematickými vlivy. Kytary se leckdy přes smyčky vrství na sebe. Nenásilně se používají i syntezátorové plachty, které dodávají atmosféru a zpestřují celkový zvuk. Skvěle funguje dynamika skladeb, která se příjemně houpe od bustrovaných riffů, ne nepodobným těm ostřejším kouskům od RUSSIAN CIRCLE, až po jemné, téměř ambientně pojaté plochy.

„Artery“ je zkráka výtečnou kulisou, která neruší. Není ale zdaleka jen tím. Když si dáte tu práci a věnujete jí soustředěný poslech, zanedlouho zjistíte, že se toho v hudbě těchto Anglánů děje opravdu mnoho. Na první pohled nenápadná deska, která mi v uších stále zraje ve stále kvalitnější společnici.